Vladimír Zdráhal host 4:20:58
Dobrý den, dámy a pánové. Doufám, že se dobře slyšíme. Já jsem rád, že jsem si vyslechl tady několik těch názorů a jsou mnohé vytržené z kontextu, eh, od jednotlivců a já vám chci vysvětlit celou tu situaci trošku jiným způsobem. Je to v podstatě, už to bylo řečeno, jde o pozemky, které jsou dneska k ničemu. Řeknu vám to takhle, už historii. Buďme lidé a chovejme se pak to tím způsobem, že vlastně osada Zátiší existuje už pátou desítku let. Jsem tam od samého počátku, takže tam chodí už moje děti a samozřejmě vnuci, další generace. Osada vedle, Kateřinky, vznikla o něco později. Dohromady je to cirka tři sta padesát zahrad. Počítejte zhruba tři, čtyři lidi na jednu zahradu. Kolik to je lidí, kteří mají zájem toto koupit z jednoho hlavního důvodu. Když došlo ke vzniku této kolonie, abych se vrátil k té historii, tak v podstatě nešlo o pozemek vhodný k užívání jako zahrádkáři, ale my jsme si to sami, jak už tu bylo řečeno, a děkuji za to, vybudovali sami, protože to byla vojenská střelnice, co všichni víte. A byl to prostor podobající se měsíční krajině. Beton, balvany, díry. V průměru na jednu zahradu bylo navezeno osmnáct až dvacet aut hlíny. Naštěstí tehdy byla jinak dostupná. A pomalu se budovalo. Když se na to podíváte dneska na Googlu z letadelského pohledu, vlastně úplně ojedinělá kolonie dneska spojená. Je to něco úžasného a ti lidé tam vlastně celý život dávají své úspory, svou práci, tam se rekreují a radují se z toho, co si tam vybudovali. I nastala situace, kdy poprvé jsme ucítili tu bouři. A je to hodně frustrující, protože celý vztah tady k tomuto pozemku stojí na nájemní smlouvě, která v podstatě říká, že bez udání právního důvodu, což je běžné u těchto smluv, nám město smlouvu vypoví a do roka a do dne musíme prostor vyklidit na vlastní náklady a uvést do původního stavu. Což je situace s tou vazbou, co už jsme do toho vložili a jak je o to zájem, opravdu frustrující. A zažili jsme to natvrdo na vlastní kůži v okamžiku, kdy návrh nového územního plánu už s námi nepočítal a najednou začala jednání kolem toho. Není pravdou, že bylo požádáno o odprodej. Musím tady to opravit. Někdy v roce 2013, o to jsme se pokoušeli už v roce 2011. I v předchozích letech byly návrhy. Na to máme usnesení členských schůzí a bojovali jsme prostě v tom roce dva dvanáct, aby došlo k úpravě návrhu územního plánu. A v podstatě je to na takovém bodě, kdy jsme se opravdu rozhodli a můžu říct, že téměř jednomyslně, pokud devadesát sedm procent podpisů zahrádkářů. Ne-ne, že tady jsou ti, co to nechtějí koupit. Já za osadu Zátiší tady prezentuji, a už jsme předkládali částečně i při jednáních o podrobnostech té, té koupě, tady je devadesát sedm procent uživatelů zahrad, kteří podepsali, že to chtějí koupit. Ty tři procenta, to jsou, promiňte, křiklouni, kteří vždycky budou dělat proti a naschvál. Když tady někdo, kdo vůbec zahrádkář není, jako ředitel zeměkoule prohlásí: „Já nechci, abyste to kupovali, tam jsou návozy a podobně,“ tak mi jenom nahrál. To abych tady nezapomněl říct, že po těch letech víme, na co jsme naváželi, protože to bylo tvrzeno, že, eh, jsou tam nějaké navážky a něco podobného, ale na to my už jsme dali metr orné půdy. Víme, že to je záplavová oblast. Toho jsme si všech rizik jsme si plně vědomi. Proto jsme také jednali o této ceně s tím rizikem, že i v budoucnu. A zažili jsme to nejhorší asi v roce devadesát sedm, kdy jsme tam vodu měli po střechy. A co tam chodíte na procházky, tak si vzpomeňte, že do několika měsíců nikdo nepoznal, že se přes nás přehnala záplava a mnohým to smetlo chaty, zničilo všechno. Za pár měsíců. Tak si vemte odhodlání těch lidí, kteří tam jsou a strávili tam život. Proč chtějí kupovat? Chtějí mít tu jistotu, že nepřijde to náhlé rozhodnutí na podkladě pouhé nájemní smlouvy. A začali jsme jednat a děkujem teda radě, že konečně jsme se dostali k tomu, a vyslovuji poděkování samozřejmě nejen za sebe, ale za všechny zahrádkáře, že jsme skutečně vážně a velmi seriózně začali jednat o odprodeji. A proto věřím a předem děkuji i zastupitelům, že to pochopí hlavně i s vazbou na tu cenu, protože řekněme si upřímně, začali jsme tam jako mladí a dneska už v době, kdy to chceme koupit, mít tu jistotu, že tam prostě aspoň dožijem nějakým způsobem a budeme se radovat z toho dnes už jako penzisté, co jsme tam vybudovali, tak se naše platy nebo mzdy změnily na penze. A jestli tady někdo řekl něco o ceně nebo něco podobného, že je to vyhození peněz nebo nerozprodávejme majetek, který, jak už tu bylo řečeno, není pro město jinak využitelný. Byla by tam pustina, nic jiného. Co by se tam asi stalo? To, co před halou košíkářskou. Tam jsou díry a studny dneska. Tam projít dítě, tak se tam ztratí. Taky tam byly zahrádky, ale to neberte teď jako negativní poznámku. Prostě stalo se a my to území udržujeme ve stavu, který opravdu je pro rekreaci jak dělaný. A to, že jsme požádali o snížení té ceny- Z navrhovaných, protože tady bylo nějakých padesát, sto a podobně. Břehy a tak dál, to se může řešit později. Teď jednáme o tom snížení z toho původního návrhu pět set a dvě stě, to znamená zastavěná plocha, pozemek, na sto šedesát právě s vazbou na ta rizika. Tak jsme požádali o tento přístup prostě, aby to bylo nějakým způsobem, eh, pro nás přijatelné a zvýhodněno. Takže já chci i poděkovat za tuto vstřícnost, poněvadž, eh, ano, pro mnohé těch šedesát tisíc, když si v průměru spočítáme dvou set metrovou zahrádku krát dvě stě a nějaká ta chatka, tak zhruba kolem těch šedesáti tisíc zahrada. Kde tuto cenu dneska získáme? Znovu musím poděkovat. Ta cena je opravdu optimální na ty podmínky, které tam nastaly. A jestliže se tu najde člověk z těch starších osmdesát a výš, který by na to neměl, tak my už jsme se vyhnuli i tomu, protože, eh, dneska se nebavme o nějaké realizaci a nevíme, jednáme jenom o tom snížení, jakou technikou budeme postupovat v tom odkupu. To bude předmětem dalších jednání. Čili nechtěl bych tady dál rozvinout tuto debatu. Není to ani předmětem. Tak rozhodně toho, kdo tam byl těch padesát, padesát pět let, jo, a dneska řekne jako důchodce: „Já na to nemám,“ je nás tam tolik, že umíme pomoct. Kdyby třeba, já to přeženu jako příklad, tři zahrady. My jsme oficiálně spolek zapsaný v obchodním rejstříku, takže sehnat nějakých šedesát tisíc na zahradu pro někoho, kdo by to třeba splácel nájmem nebo něco podobného. Říkám, odbočuji, ale tento problém nemáme a já pouze deklaruji, že tady je devadesát sedm procent lidí, kteří řekli ano. Závažně. Takže ne, že nechcem kupovat. A samozřejmě počítejte s tím, že přijdou a možná hned po mně budou mluvit křiklouni, kteří to začnou zpochybňovat a tak dál. Ale ne, my jsme rozhodnuti jako drtivá většina. Děkuji vám za pozornost.