P. Dybowicz host 14:25
Já možná tady jsem dneska naposled, protože to, co tady chci říct, tak tyhlety moje body se táhnou od roku, od minulého roku minimálně. Ale jak jsem dneska zjistil po řeči s asistentkou pana Elise, tak se táhnou několik let, kdy mi řekla, že nikdy jsem nemluvil konkrétně. Tak se budu snažit teda mluvit konkrétně, a to říkám dneska jsem tady opravdu naposled. Mám celkem osm bodů, tak já ani nebudu potřebovat osm krát tři minuty. Já to budu brát pokud možno ve zkratce a budem mluvit konkrétně. Já mám dobrou paměť, takže můžu kdykoliv říct, kdy jsem tady o těchto jednotlivých bodech mluvil. První, co mě nejvíce bolí, bydlím v Městských sadech. Včera jsem šel domů, protože nenosím s sebou mobil. A co nevidím, prostě na ulici Sadová seděl tam v nějakém indiánském posedu jeden opilej člověk, který o sobě prakticky nevěděl. Druhý ležel u obchodu u nás na schodech. Víte dobře, že jsem tady mluvil něco o vyhlášce proti alkoholismu nebo proti pití alkoholu na veřejnosti. Vy jste to tady zrušili, nebo jak mi bylo řečeno panem primátorem, byla zrušena a já jsem ji chtěl znova oživit. Takže teď se zeptám konkrétně, když se zeptám, bude ta vyhláška pokud možno co nejrychleji oživena? Bude to dostatečné konkrétní označení tady tohoto bodu, co mě bolí? Takže to, za to bych děkoval. Další bod, prosím vás, takže to nemusíte sledovat, ano. Další bod je, bydlím v Městských sadech. Městské sady kdysi byly velice krásným, krásnou parkovou částí, kde lidé chodili si odpočívat. Byla tam jezírka, byla tam i ale sochy. Bylo jich pět. Zůstala jedna. Byla opravena jedna. A to je ten anděl. Jak jsem se zmínil, ten anděl sloužil jako lavička. To znamená, ten piedestal byl takhle vysoký ve výšce nad kolena nebo po kolena, kdy si lidé mohli sednout. Uráží mě, když magistrát města, který vydává knihy, má možnost se dostat k jakýmkoliv informacím historického rázu, k jakékoliv soše, k jakémukoliv domu, k jakékoliv kulturní, historické nebo jiné památce, nebyl ochoten, prostě ti lidé, mimochodem takový bych řekl, no prostě nebyli ochotni ti lidé to vyhledat a postavit toho anděla na správný podstavec. Pane primátore, vy jste tehdy ani neřekl lidem, aby se tam přišli, aby vám přišli zatleskat. Já vás neviním z toho, jenom říkám, pokud nejste schopni aspoň tohle napravit, takové faux pas, tak rád bych věděl, kdy to bude opravené, kdy ta socha se pozvedne o tři cihly na plocho, to znamená do té výšky čtyřiceti pěti centimetrů. Mluvím konkrétně. Já teď nevím, jestli toho anděla mám popsat, že to je u toho nového mostu. Aby potom mi nebylo řečeno, že nemluvím konkrétně tady. Dobře. Další bod, to je třetí. Černé skládky. Městské sady, jak jsem už řekl, byly kdysi kulturním místem. Eh, je pravdou, že po válce mezi Jaktarkou a mezi bývalou tratí na Pilšť se navezlo velké smetiště, to znamená rumovisko z domů města Opavy, z domů, které byly vytěžené. A dneska tam je bicross. Takže to bylo jediné po takové jakoby tolerované, eh, místo, kde něco bylo, co by tam nepatřilo. Ale mluvil jsem tady, a to zcela jistě si pamatuji, o dvou skládkách u, eh, Zahradní, eh, kolonije Zátiší, kdy jsem mluvil o tom, že město vlastní, a to asi vy nevíte, ale měli byste to vědět, kousek lužního lesa. A mluvil jsem, jak tam prostě úředník šel k uschlé olši a rozhodoval se, jestli ji nechá zkácet nebo nenechá. Víte, v lužním lese se nekácej stromy, nechají se stát i suché. Kvůli biotopu, kvůli toho, že máme nějaký poněkud obsáhlejší, eh, odbor životního prostředí, který by to měl říct. Prostě tady se stromy nekácej. No tak ale oni se řezali, že. Ale chci říct po třímetrovém návozu, a to jsem tady říkal před drahnýma letama, bude paní asistentka tajemníka souhlasit, mluvil jsem konkrétně? Dobře, já se pokusím teda konkrétně. Ta druhá skládka je u cesty směrem k bývalé loděnici, eh, střediska volného času, který tam byl udělaný v té pevnosti. No a dneska tam maj jenom jako to přístřeší. Ale ta skládka mezitím od té doby narostla jedenkrát tolik, to znamená odhadem tři sta kubických metrů. Je tohleto normální? V místě, kde běžně kvetly, kdysi podotýkám, kde kvetly, eh, sněženky jarní, eh, tak prostě to je katastrofa. Dneska tam je smetiště a někdo to stále planíruje, někdo to stále upravuje. Víte, je to hanba. Stačilo by tam dvě, tři kamery někoho chytnout anebo prostě udělat nějaký fakticky drakonický zásah, ale tohleto nepatří do slušné společnosti. Ani ne k městu, které se hlásí k nějakému ekologickému odkazu. Další bod. Opava, socha Lacinová. Řeknu vám to ano, já jsem celkem byl urputný člověk, když jsem tu sochu byl ochotný hlídat. Byl, stála v městských sadech a viděl jsem, jak ji blízcí hráči fotbalu, jak ji vyřezávají, vystřihávají ty plechy a odnášejí do sběru. Vždycky jsem zavolal policii a oni mi řekli: "Pane Dybowicz, nejsme v Los Angeles, abysme tady odebírali DNA." Dobře, nakonec se ta socha odvezla, opravila. Jenže dnes je tady a znova je rabována. Mluvil jsem o tom v září 2023. Mám velkou úctu k paní sochařce Lacinové. Je to umělecké dílo, které je nadčasové. Možná by tam chtělo dneska pro současnou generaci lidí asi udělat nějaký ty vysvětlivky, co znamená každá strana. Ale věřte mi, že ta paní neměla lehký život v době, kdy tenhleten, kdy tenhle, tuhletu sochu, tuhle plastiku z bronzu, eh, dělala pro město. Rozhodně neměla. Neměla totiž tolik zakázek, jako že si dneska myslíte, tak velká socha, no to musela být jistě v peří jako. Ne, ne. Velký omyl. Paní Lacinová v té době prožívala hodně, eh, takové strastiplné úskalí. Dneska už nežije. Škoda, že nenechala možná nějaký záznam, ale mě prostě uráží- já jenom tohle zdůvodňuju v rámci mimochodem toho časového horizontu, ale mluvím konkrétně, proč ta socha mně stojí za to, aby byla v, jako opravdu nedotknutá nebo nezničitelná, neničena. Mluvím konkrétně, kdyžtak mi řekněte: "Nemluvíte konkrétně", pojďte, musíte nám to vysvětlit. Takže to by byl další bod, prosím. Čtvrtý nebo teda pátý bod. Rybí trh. Minulý rok, eh, ano, minulý rok to bylo, že i občané města se můžou přihlásit a vysoutěžit, že v atriu Slezanky by se mohli, by se mohlo udělat místo pro bleší trhy a na to, že se, eh, investuje dvě stě tisíc. Já jsem tady přišel a řekl jsem, že prostě dvě stě tisíc není třeba, že ty se ušetří. Můžou se třeba dát na ty indukční smi-, eh, smyčky. Tím by město povstalo, kdyby to samo udělalo, nečekalo, ano, na nějaké podněty nebo na nějaké peníze z norských fondů nebo nevím odkud. A že by tahleta, že rybí trh, to místečko, kde vždycky byl, vždycky byly trhy, tak že by prostě byly free zónou, kde by, když přijde nějaká babka z Kateřinek nebo z Jaktaře nebo kdokoli jenom s košíkem jablek, protože za ten košík, jestli utrží dvě stovky, tak prostě by ty dvě stovky musela dát jako pronájem místa. A tohle aby se nedělo, aby to bylo místo, kde prostě by tam někdo mohl přinést fakt dvě, tři krabičky těch vajíček nebo jablek, hrušek, čehokoliv a to malé množství tam prodat bez toho, aby byl zatížený nějakými poplatky. Tím by se tady trošku zpestřilo tohleto, tenhle život v tomhle podivném dneska městě. Mluvím konkrétně. Kdyžtak mi řekněte, protože dneska tam je parkoviště, dneska tam prostě parkujou auta. Chápete to? Mě to uráží, já nevím, jak vás, ale prostě je to ponižující. Je to dehonestace normálně etického a morálního kodexu každého slušného člověka. Další bod, který tady zazněl mimochodem, stále mluvím o tom, že k ničemu nikdo mě nikdy v životě nepozval a neřekl, že má nějaké řešení. Další bod je pitítka. Jistě jste slyšeli, jak jsem tady nebo vzpomeněli, vzpomínáte, jak jsem tady mluvil, jak potřeba je prostě někde si umýt ruce. A já bych tady hluboce se sklonil anebo chtěl bych pochválit zastupitelstvo Hradce nad Moravicí, kde i v pozdních večerních hodinách přijedete do místa býval-- Podolí na to náměstíčko. Prostě je tam ten ventil, ten časový. Umyjete si ruce, opláchnete se, případně se napijete a jedete do Opavy. Tam to prostě funguje stále. V Opavě na Ostrožné, na hornější části, abych to řekl přesně mezi budovou muzea a tamté nějaké tržnice, ten rožní dům, abych mluvil konkrétně, tak prostě to nefunguje, ačkoliv jsem viděl, že tam otevřeli dlažbu, že tam vyměnili ventil. A tak jsem si řekl: „Ty brďo, aspoň něco malého tady, nějaký slabý záblesk.“ Takže bych se chtěl zeptat, protože jsem to v té době řekl. Uvažoval někdo, uvažoval nebo bádal někdo nebo zkoušel udělat takových míst v Opavě více? Já nežádám kohoutek, který otevřete a bude z toho téct voda, dokud nevyteče vodojem. Já jenom žádám časový, prostě dotykový spínač na vodu, kde by tekla voda třeba pět, osm sekund, což by úplně stačilo. Umýt si ruce, osvěžit se, opláchnout. Rozumíte? Nic víc nechci. Myslíte si, že bysme přišli v tomhle městě na bankrot? Já ne. Takže dostatečně konkrétně. Mimochodem na Dolním náměstí z toho pitítka to je něco hrůza. Běžte se tam podívat. Já už nebudu mluvit, aby někdo se zvedl a šel. To už si nedovolím říct. Ale víte, že jsem to u té příležitosti řekl. Tak je pitítko pěkně ze žuly postříkané hezkým graffity a uvnitř je smetiště. Je pravdou, že před třemi lety někdo vyměnil ten vnitřek, který potom zmizel. Já nevím, jestli to technické služby neodstra-- jako neodnesly, aby to tam zase potom dali, ale prostě to nefunguje. Je to smutné, je to špatné. Ano, přesně tak. Bod sedm. Květinové záhony. Květinové záhony jsou u nás na té sociální síti, o kterých já teda o sociální síti taky myslím svoje. Nemám rád žádné útoky, pane primátore, na jakoukoliv osobu, ne-nejenom na vás a nikdy bych to ani nekomentoval, protože sociální síť je opravdu někdy podivná. Ale chtěl bych říct, město se tam přihlásilo k nějakému zdravému městu, kde jsou záhony pro ty motýly. Ano, pro ty motýly. Já bych se zeptal, viděli jste, jak vypadá květinový záhon na Válech? No prostě není. Zmizel. Květinový záhon u Alžbětiny zahrady, Alžbětiny zahrady prosím. Dům vedle kaple svaté Alžběty jsem byl já jeden ze zastupitelů, když jsem zvedl ruku pro to, aby ta budova se darovala o-ostravsko-opavské diecézi. Říkám to správně v tom, ať náhodou něco nekomolím. Já bych nechtěl. Ano, takže jsem byl jeden z těch, aby se ten dům daroval. To znamená, že to okolí by mělo být takové okolí klidu, nějaké pohody. Ten květinový záhon samozřejmě zmizel. Je tam vysa-- je tam dana vysadba nějakou jednoho druhu něčeho popína-- plazivého, který potřebuje stálou péči. Je tohleto normální? Případně mluvím konkrétně, aby náhodou jsem zase tady nemusel oponovat tady paní asistentce, že mluvíš špatně. No a to poslední, které mě tak nějak trošku trápí, ano, je, že musím vám to tady říct a rozhodl jsem se, že třeba možná naposled, ale pokud naposled, tak jsem ochoten se ponořit do těch sociálních sítí, kde si nebudu brát servítky, budu dávat fotky, budu hrabat i v tom archivu, který mám, kdy jsem, co jsem, jak jsem řekl. A za to se nestydím a stydět se nikdy nebudu, protože jsem Opavák. A velice mě mrzí, je tady více věcí, ale nejsem takový hnidopich, abych se vrtal, jak vypadá Stříbrné jezero, kde třeba bych rád třeba viděl tam, jak je to pódium nebo co to má být, nějaký amfiteátr, třeba ten prostředek. Vždycky se na to dívám a říkám, kdyby tady byl obrovský květinový záhon, jak tady by si třeba lidé rádi sedli. A ne tam jenom kameny, nic, kameny a plevel. Nebudu zdůrazňovat nějaké kopřivy a tak dál jako jo, ale tak bych si tam... Byl by problém tohleto udělat, když už to Stříbrné jezero je takové, jaké je jako jo. To znamená, nepřejte si ani vědět zblízka. Nebo když, tak já vás tam provedu. Kdo nevěří, uvěří, až mu to ukážu. Mimochodem, moje procházky jsou, že mám takovou hůl a vždycky, jak vidím odpad nějaký plastický, propíchnu a strčím do pytle a ten pytel vysepi-vy-vy-vysypu u nejbližšího žlutého kontejneru na Dobrovského. Myslím, že se to jmenuje, tam bývala točna. Takže asi tak nějak. To je můj přínos. Tím jsem skončil a chtěl bych slyšet jenom konkrétně. Mám se ponořit do sociálních sítí? Mám skandalizovat město, které mám rád a ve kterém žiji jenom proto, že prostě odbory Na magistrátu města nefungujou. Že nemaj, že tady je vedení města, který nemá zájem, aby tyhle odbory fungovaly, a to i za cenu, pokud nenajdeš nějakou nápravu, prosím tě, najdi si místo v nějakém soukromém sektoru a tam jistě tě mile rádi s otevřenou náručí přijmou.