prof. Karel Drgáč, ředitel Slezského divadla host 40:38
Dobrý den, dámy a pánové, dobrý den, pane primátore, ctěná rado, děkuji za laskavé poz-pozvání k mojí prezentaci plánů. Rád bych se představil. Moje jméno je Karel Drgáč. Vy mě budete znát pod jménem třicet devět lomeno devět. A nejsem občan Opavy, ale pocházím, moje rodina pochází z Háje ve Slezsku a moje kořeny jsou přinejmenším tak opavské jako z větš-- u většiny z vás. A občanem jsem byl do roku 1979, když jsem zakončil pedagogickou fakultu a odjel do Rakouska, protože jsem neměl možnost v této republice v té době studovat operní režii. Tam jsem ji vystudoval a svoji kariéru jsem následovně začal jako asistent režie v Grádské opeře. A poté po několika úspěšných pokusech stát se samostatným režisérem jsem přijal nabídku vyučovat operní režii v Amsterdamu jako docent operní režie, kde mne zastihla tzv. sametová revoluce a byl jsem přizván, jestli bych se nechtěl zúčastnit výběrového řízení v tehdejším Národním divadle. Na šéfa opery Smetanova divadla. Toto výběrové řízení jsem úspěšně obhájil a poté jsem pět let vedl nejdříve operu Smetanova divadla a poté z pokynu pana ministra Uhdeho jsem byl prvním zakládajícím ředitelem Státní opery. Tuto funkci v Praze jsem vykonával celé období, to znamená, v první řadě to byla dva roky, eh, Smetanovo divadlo, poté osamostatnění delimitace a nastavení toho, co je dneska evropský standard. To se mi podařilo v době těch třech roků všechno splnit a v dnešní době, jak většina z vás ví, anebo ti, kteří do toho divadla jdou a vidí například titulkovací zařízení, to všechno tenkrát byla novinka. Tím jsem v Praze začal a, eh, měl jsem s tím, bych řekl, tak veliký úspěch, že všechna divadla následovala, což já považuju za důležité. Ale ta úloha toho trendsetteru, to, co jsem se naučil ve světě, jsem byl schopen potom v té Praze dát. Poté jsem byl dva roky činný v Národním divadle v Brně, nejdříve jako ředitel znovuotevřené Reduty, poté jako šéf Janáčkovy opery. Tam jsem nevydržel dlouho, neboť jsem nebyl ředitelem, ale byl pouze šéfem opery a při změně primátora byl ředitel Zdeněk Rokeš odvolán a tím pádem celý jeho tým, eh, se rozloučil s divadlem. Proto jsem byl v Brně relativně krátce. To k mému životopisu. Vedle svých aktivit jako režisér jsem samozřejmě se velmi dlouhou dobu zabýval produkční činností. Zřídil jsem festival v dolnorakouském Gars am Kampu, který jsem měl vést čtyři periody za sebou. Nakonec z toho bylo dvacet tři let a v roce 2012 jsem úspěšně z tohoto festivalu, kde jsem byl i privátně zainteresován, jsem svoji aktivitu ukončil jako, eh, jednatel a zůstal pouze jako režisér. To k mé osobě. Rád bych využil této příležitosti a poděkoval radě za důvěru, kterou mi dala, za to, že jsem měl možnost se výběrového řízení zúčastnit. Eh, myslím si, že je i na místě, eh, poděkovat i svému předchůdci, respektive týmu, který divadlo vedl sice ne ve stylu, jaký je můj, ale přesto si myslím, že je na místě svému předchůdci a jeho týmu za práci odvedenou pro divadlo, eh, poděkovat. Já, když jsem se hlásil do výběrového řízení, tak jsem si připravil samozřejmě návrh na strategii činnosti. Nechci vás těmi detaily, eh, zahlcovat, ale v podstatě se mi jednalo o to, aby divadlo, které mám tak rád a které vlastně mě uvedlo do sta-do toho stavu divadelníka, v mých třinácti, čtrnácti letech jsem propadl tady této vášni a to, čemu jsem se ve světě naučil, jsem chtěl poté tady uplatnit. V roce 2012 jsem byl přizván k inscenaci režie La traviata a divadlo poznal ještě blíže, ale ne tak blízko, jako jsem měl možnost jej poznat teď za ty dva měsíce. Já si myslím, že naší vizitkou může být hlavně kvalita anebo jiná objektivně měřitelná kritéria, jako je třeba procento soběša-soběsačnosti, návštěvnost a tak dále. To jsou samozřejmě procesy, které trvají velmi dlouhou dobu, než je možné je nějakým způsobem korektně posoudit. Eh, proto upozorňuji na to, že do výběrového řízení jsem šel také s tím, že budu respektovat a, nebo se snažit respektovat většinu těch titulů, které byly předchůdci nastaveny. Samozřejmě narážíme už teď na některé problémy, které jsou někdy řešitelné. Takže za pomoci nových šéfů, kteří jsou ve funkci zastupujících šéfů, se snažíme jednotlivé problémy řešit. A problémy, o kterých se domníváme, že jsou neřešitelné, tak se jim budeme snažit vyhnout. K tomu patří například titul Carmen, který se nám zdá za dnešního personálního stavu neuspokoj-uspokojivě řešitelný, takže raději od něj odstoupíme a necháme je, necháme jej na sezonu další. Eh, nejdůležitějším bodem samozřejmě každého divadelního provozu je tvorba dramaturgického plánu, který se musí připravit a financovat. To znamená, že součástí našich aktivit je i, bych řekl, úspěšné, úspěšné jednání se zřizovatelem tak, abychom vůbec peníze na tu existenci měli. Zřizovatel doposavaďka platí samozřejmě všem sto sedmdesáti pěti zaměstnancům platy a odvody, což už v sumě dělá padesát osm milionů. Eh, příští rok by to mělo být padesát devět milionů a myslím si, že není žádnou chybou, když na tomto místě zřizovateli za tak velkorysou podporu poděkujeme. Nad rámec této podpory samozřejmě jsou ještě jiné provozní náklady nutné jako na reklamu a na věci, které jsou vám všem velmi, velmi známé i z minulých, eh, rozprav. Eh, největším, bych řekl, mojím takovým trnem v oku v současné době bych řekl, je spíš morálka, s kterou jsem se setkal v tomto divadle, a nezvyk spolupracovat mezi soubory a nežít vzájemně tím uměleckým životem. My sice jsme podědili projekt, kde činohra s operou na venek by měly spolupracovat, jako například projekt Limonádový Joe. Ale to jsou projekty, které jsou z mého pohledu trošku orientovány navenek. Já tím, že jsem v podstatě začal sice prvního července, ale to byla doba prázdnin a měl jsem prostor zkoumat jiné věci než teď, eh, tak víceméně těch čtrnáct dnů, které divadlo hraje, mně ukazuje nutnost, abychom upozornili na dvě věci. A to, že mezi magistrátem jako zřizovatelem a divadlem není žádná zeď, není barikáda a že ani není barikáda mezi ředitelem a týmem. Toto je důležité si upo-- nějakým způsobem uvědomit, a proto jsem se třeba například u včerejší premiéry, eh, činohry Všechno nejlepší snažil upozornit a pozvat i soubor opery, který je, co se týká početnosti, daleko, daleko větší než činoherní. Ale je fakt, že činohra tento velký soubor vlastně živí tím, že má sto devadesát představení za rok a opera v uvozovkách pouze padesát. Ta opera je samozřejmě personálně daleko náročnější. Sbor, orchestr, sólisté. Každý si spočítá, že se jedná o osmi až devítinásobek personálu. Na moje pozvání, které samozřejmě mohu dělat nebo vyslovit jenom jako ředitel nebo jako vnímat jako doporučení, samozřejmě s-- reagovalo jistá skupinka lidí, konkrétně osmdesát šest lidí přišlo z té opery toto před-představení podpořit. Jelikož nejsem v situaci, že smím dělat dary, tak jsem všech osmdesát šest vstupenek za symbolickou cenu deset korun od divadla odkoupil a, eh, oněm sólistům nebo oněm spolupracovníkům z opery víceméně v uvozovkách daroval. Takže tento dárek je spíš, bych řekl, taková injekce do té, bych řekl, pokulhávající morálky, která se momentálně v tom divadle rozšiřuje. A trošku mě mrzí, já jsem opouštěl Opavu v roce sedmdesát devět za jiného režimu a přišel jsem do Opavy, do volné, svobodné, demokraticky se rozvíjející Opavy a mrzí mě dvě věci, že Opava rovná se dneska vlastně nákupní centra, která jsou plně obsazena lidmi a občany. A druhá věc je, že komunikace se, eh, rozvíjí dost často na úrovni udání anonymů. A toto si myslím, že není styl, který je možno a nutno podporovat. Já jsem vděčný za to, že jsem se směl vrátit do Opavy, kterou mám rád, ale vrátil jsem se taky proto, že by Opava v této kráse nikdy nebyla, kdyby nebylo lidí a odvážných lidí, jako třeba můj otec, který pět let strávil v koncentráku za svobodu tohoto města. A myslím si, že, eh, občané v tomto městě by si toto měli stále uvědomovat, že žít v demokracii není zadarmo a není samozřejmé. Já si myslím, že každý z nás má doma televizní noviny, aby se podíval na osud běženců a tak dále. A my žijeme stále na té luxusnější části planety. A na druhé straně, hm, si myslím, že i ti diváci, kteří-- ano, dobře. A, eh, na druhé straně si myslím, že i ti diváci by měli daleko, daleko intenzivněji konzumovat to, co jim s láskou a s velkou pílí nabízíme. Proto bych zakončil, eh, moje, můj statement tím, že bych rád řekl, vi-vidina nebo vize je kvalita a zvýšení návštěvnosti. A druhý bod pozvání všem, kteří do toho divadla chtějí jít, ale hlavně těm, kteří jej vlastně ještě nenavštívili.